sedim
V pokoji sedim opírám se o zeď
sama ani nevim jak cítím se teď!
Čím víc se z toho snažim dostat
tím víc si připadám že nemám sílu na to
povstat.A do propasti dál padám.
¨Svazuje mě deprese já marně bránim se,
tak sama cítím se za ztrátu přátel viním se.
Přítele na blízku postrádám,
prázdno v srdci mám stále pomocnou ruku hledám
ale vlastně už nechci.
Nechci už další ztrátu zažít,z toho velkej strach mám
Jak bych to měla sakra přežít??
Když už teď to nezvládám!!!!
Znamenali pro mě strašně moc,tragicky sem o ně přišla.
Teď obklopí mě jenom noc,a vzpomínky jak jsem byla.
Jak znovu někoho pustit si k srdci,
když bojim se ztráty,dá mi to fakt velkou práci.
A taky hodně snahy.
Snažim sem už zapomenout,
s minulostí vyrovnat se,
nejde to však překousnout
jako byc nic smát se.
V minulosti utápim se,sad vyřeší to čas,
Budoucnosti bojim se že to příde zas.
Říkám si už dost!!!!....
znovu a znovu nechci se už trápit,
musim přejít most z minulosti se vrátit.
V realitě žít a být na světě ráda.
Ráda život mít ,,bolesti ukázat záda......!!!!!!!
ahojik
(rozi, 7. 3. 2009 18:20)